Těžké začátky

Počátky plemene nebyly zdaleka pozitivní a nebylo mnoho lidí, kteří by vzniku tak kontroverzního plemene nakloněni. V roce 1968 Fernand Mery ve své knize The Life History and Magic of the Cat dokonce napsal: „Citlivé na chlad, hubené, neestetické a milovníky koček nepříliš obdivované, tyto holé kočky jsou zajímavé pouze z odborného hlediska. Pro specialisty jsou flirtem. Mutace byla upevněna, ale zdá se, že chov holých koček má stěží velkou budoucnost.“ I přes usilovnou práci chovatelů Sphynx porážel předsudky lidí jen velmi pomalu. Ještě poměrně nedávno, v roce 1991, nazýval Roger Tabor Sphynxe „vadné zvíře“, ke kterému „má mnoho lidí hluboký odpor“ a „mnohým se hnusí“, dále tvrdil, že „bezsrstý Sphynx by byl neschopný se ochránit a tudíž je plně závislý na člověku“. Dnes již víme, že se tito autoři mýlili a Sphynx získává stále větší popularitu.

Kde se vzali?

Bezsrstost je přirozená, spontánní genová mutace. Nahá koťata, objevující se v minulosti ve vrzích normálně osrstěných domácích nebo čistokrevných koček, vždy lidi zajímala a byla opředena tajemstvím. V minulosti byl tento fenomén sporadicky dokumentován, ale žádný chovný program nebyl zaznamenán dříve než v šedesátých letech dvacátého století. Dnes již asi nezjistíme, jestli se holé kočky prapůvodně objevily na jednom místě a postupně se rozšiřovaly po světě, či zda se tato mutace nezávisle objevila na různých kontinentech. Mohly být kočky, které jsou zobrazeny na freskách v egyptských pyramidách a které vzhledem nápadně připomínají Sphynxe (právě odtud pochází název plemene), opravdu bezsrsté? Chovali je spolu s bezsrstými psy Aztékové, jak ukazují některé indicie? Na tyto otázky odpovědi neznáme, a tak asi navždy zůstane pravý původ Sphynxů tajemstvím. První psané zmínky o kočkách zvláštního vzezření pochází z knihy Němce Johanna Rudolpha Renngera Natural History of Mammals of Paraguay, vydané v roce 1830. Rennger tu píše: „Tyto málo osrstěné kočky jsou potomky domácích koček dovezených z Evropy do Paraguaye v 16. století a změna klimatu postupně ovlivnila změny v srsti.“

Dávné aztécké plemeno

Později se bezsrstým kočkám začalo říkat „Mexické bezsrsté kočky“. Další holá kočka, portrét kocoura jménem Jesuit, se pod tímto názvem objevila v knize Rabbits, Cats and Cavies, kterou napsal C. H. Lane. V kapitole o nejvzácnějších druzích domestikovaných koček pan Lane cituje z dopisu, který napsal panu H. C. Brookovi 3. února 1902 pan F. J. Shinick z Albuquerque: „Tyto kočky byly získány od Indiánů jen pár mil odsud. Staří jezuitští otcové tvrdí, že jsou poslední z aztécké rasy známé pouze v Novém Mexiku.“ Tím měl pan Shinick na mysli dvě bezsrsté kočky jménem Nellie a Dick, které jemu a jeho ženě v roce 1902 darovali místní Indiáni kmene Pueblo. Nellie a Dick byli bratr a sestra. Obrázky je ukazují jako úplně holé, s klínově tvarovanými hlavami, velkýma ušima, dlouhými těly a ocasy jako proutek. Podle dochované fotografie se zřejmě jednalo o bikolory. Bylo popsáno, že měli v zimě velmi krátkou srst na zádech a ocasech, která v teplejším počasí mizela. Jejich oči měly jantarovou barvu a měli dlouhé hmatové vousy. Nikdy nebyli spářeni a Dick doplatil na svou zvědavost a statečnost, když byl zabit Shinickových psem v poměrně mladém věku. Pan Shinick si dále postěžoval, že byla obrovská ztráta přijít o Dicka a že ho nic nenahradí. Chicago Cat Club tehdy ohodnotil Dicka na $1000. „Psal jsem po celé zemi a vyvinul úsilí najít pro Nellie kocoura, ale obávám se, že je toto plemeno zaniklé,“ pokračoval. Znění celého dopisu bylo otištěno v roce 1903 v knize Frances Simpsonové The Book of the Cat, kde paní Simpsonová rozvíjí zajímavou teorii. Pokud, jak tvrdí pan Shinick, byli Nellie a Dick posledními potomky aztécké rasy, je možné, že tak jako bezsrstí psi byli chováni Aztéky a měli historii o mnoho století delší, než jak předpokládáme. Dle jejího názoru dochovaná fotografie Nellie a Dicka ukazuje, že moderní fenotyp byl již v roce 1902 dokonalý, a je nezbytný další výzkum tohoto plemene.

O 36 let později Ida M. Mellen napsala v Journal of Heredity, že tyto Mexické bezsrsté kočky nepochybně pocházejí z málo osrstěných koček z Jižní Ameriky, o kterých psal Rennger, a také vyjádřila obavy, že je plemeno zaniklé. Přesto se další bezsrsté kočky objevily: v roce 1909 v Indii, 1934 v Maroku, 1936 ve Wilmingtonu (Severní Karolína), v roce 1938 profesor genetiky R. Letard oznámil narození dvou bezsrstých koťat Siamské kočce v Paříži. O 12 let později, v roce 1950, se narodil vrh devíti Siamských koťat, z nichž tři byla bezsrstá. Některé zdroje zmiňují i jiné země. Další a dnes asi nejznámější mutace se narodily v 60. a 70. letech v Ontariu v Kanadě a ve Wadeně v Minnesotě. Právě ta, jak se níže dozvíte, se stala zakladateli plemene.

Novodobá historie

Dnešní severoamerický (někdy také nazývaný kanadský, ale setkala jsem se i s názvem tradiční) Sphynx byl vykřížen z bezsrstých koček pocházejících ze dvou hlavních zdrojů. Prvním bylo Ontario v Kanadě, kde se 30. ledna 1966 černobílé domácí kočce Elizabeth narodil černý bezsrstý kocourek jménem Prune. Yanina Bawa a její syn Ridyadh Bawa se ujali tohoto kotěte a jeho matky Elizabeth. Svou chovatelskou stanici nazvali po něm „Prune“ a jeho oficiální jméno tedy bylo Prune of Prune. Bawovi ho zkřížili zpět s matkou a 16. ledna 1967 se narodilo sedm koťat, mezi nimi dvě nahé kočky a dva nazí kocourci. Jedna z kočiček zemřela ve věku 9 měsíců po 18 hodin trvajících křečích. Ani pitva provedená v laboratořích Guelph neprokázala příčinu těchto záchvatů. Dalších pět kočiček z Bawa/Tenhových programu trpělo stejnými křečemi v období mezi 6 týdny a 3 lety věku. Dvě z nich zemřely, pro ostatní se našel lék. Prune’s Kyran měla první záchvat ve věku osmi týdnů, další ve věku 2,5 roku a třetí, lehčí záchvat, 24 hodin po porodu v roce 1971 ve věku 3 let. Příčina křečí a záchvatů však nebyla nikdy objasněna. Záchvaty se objevovaly pouze u koček – samic.

Kees a Rita Tenhovovi také začali pracovat s Bawovými. Jméno jejich chovatelské stanice bylo Dutchie’s. Jejich odchov, kočička Dutchie’s Nefertiti of Mewsi-Kal, se v roce 1973 stala prvním a jediným Sphynxem s titulem Grand Champion v dnes již zaniklé organizaci Crown Cat Fanciers Association, která jako první Sphynxe v roce 1971 uznala. Později se k Bawovým a Tenhovovým ještě připojila paní Houston E. Smith z chovatelské stanice Bor-Al. Tyto „Moonstone Cats“ – česky měsíční kameny (jak plemeno nazývali předtím, než se ustálilo jméno Sphynx) – se měly stát „základními kameny“ dnešních Sphynxů.

CFA (zkratka americké asociace sdružující chovatele, celým jménem The Cat Fancier’s Association) udělila plemenu Sphynx status provizorního plemene v roce 1970. 1. prosince 1970 napsala paní Houston E. Smithová vedení CFA dopis, ve kterém popisovala počátky chovu, objevení se křečí a vyjádřila pochybnost, zda je dobré, aby bylo plemeno uznáno, a požádala, aby bylo plemeno přeřazeno ze statutu provizorního do statutu experimentálního. Další dopis napsala vedení CFA 25. března 1971. K dopisu byl přiložen i dopis paní Bawové, která zde dokumentovala své zkušenosti s chovem od získání Prune a Elizabeth a dále o objevení se křečí a vyjádřila obavy, co se týká budoucnosti plemene. Obě chovatelky také zapochybovaly, že ostatní chovatelé pracující s plemenem říkají kupujícím pravdu, v podstatě zatajili existenci některých zdravotních problémů a vyvíjejí tlak příliš rychle uznat plemeno. CFA vyhověla žádosti chovatelů a přepracovala provizorní status plemene Sphynx.

Dnes se považují za zakladatele plemene Bawovi, Smithovi a s nimi spolupracující Marg Elliotte. Jak dokladují psané záznamy a rodokmeny, linie Bawových a Tenhovových se nepodílí na dnešních Sphynxech, neboť jejich potomci nebyli životaschopní a tato linie zanikla.

V průběhu vzniku a upevňování plemene nebyl dostatek nahých koťat spontánně narozených ve vrzích normálně osrstěných koček, která by mohla být použita v chovných programech Sphynxů. Chovatelé Sphynx se ale nechtěli vzdát, a tak začali přikřižovat jiná plemena s genetickou mutací srsti, zejména Devon Rexe.

Toto přikřižování pomohlo nejen rozšířit genetickou základnu, ale přibylo i mnoho genů nových barev, odznaků a zesvětlení. Postupem času, jak se zvětšovala genetická základna tohoto bezsrstého plemene, bylo přikřižování Devonrexů zakázáno. V současné době CFA povoluje přikřižování DSH (domácích krátkosrstých koček) a ASH (amerických krátkosrstých koček) zatím do roku 2010. Jestli po uplynutí této doby CFA prodlouží tuto možnost, je otázka. Pravděpodobně o to chovatelské kluby Sphynx budou znovu žádat. Vývoj plemene tedy stále pokračuje.

Text: Karolína Leitnerová